Biosféra

Subpolární a polární oblasti

 

a) Subpolární oblasti

Subpolární oblasti jsou přechodné oblasti mezi mírným a polárním klimatickým pásem. Táhnou se pod polárními oblastmi. Šíře těchto oblastí je rozdílná, většinou se pohybuje od 500 do 1500 km. Tyto oblasti jsou zóny, ve kterých se mísí vlastnosti mírného s polárním pásem. Subpolární oblasti se vyznačují dlouhou, krutou zimou a krátkým, celkem teplým létem s velkými teplotními rozdíly.

   Na severní polokouli je subarktická oblast. Leží převážně na území Kanady, Skandinávie a Ruska. Hranici subarktické oblasti tvoří rozhraní lesotundry a tajgy. Lesotundra je krajina, kde smíšené lesy (borovice, modřín, bříza…) přecházejí v křovinatou tundru a nakonec v tundru bylinnou, mechovou a lišejníkovou. Zimní teploty klesají k –50°C (nejnižší zjištěná teplota –78°C v Omjakonu na Sibiři). V létě převládá teplejší vzduch mírných šířek. V celé subarktidě jsou rozšířeny zmrzlé půdy – permafrosty. Permafrosty v létě tají přibližně do hloubky 1 - 2 m.

Na jižní polokouli je subantarktická oblast. Zabírá více než 90% území Tichého, Indického a Atlantského oceánu. Leží v ní jen řada souostroví a ostrovů např.: Falklandy, Jižní Orkneje, Jižní Shetlandy, ostrovy prince Edvarda, Kergueleny…

b) Polární oblasti

Charakteristické znaky pro polární oblasti jsou existence polárního dne a polární noci, extrémně nízké teploty a s tím spojena trvalá nebo dlouhodobá sněhová pokrývka, rozsáhlé zalednění, trvalý nebo dočasný plovoucí led, chudá suchozemská vegetace a živočišstvo a řídké osídlení člověkem.

Severní polární oblast se nazývá Arktida. Polární oblast zaujímající severní zemský vrchlík kolem severního pólu, tj. Severní ledový oceán s jeho ostrovy a úzké pevninské okraje Eurasie a Severní Ameriky. Na jihu omezuje Arktidu izoterma 10°C nejteplejšího měsíce (července), která zhruba souhlasí s polární hranicí lesa a tundry. Rozloha Arktidy je asi 26,4 mil. km2, z toho je 70 % oceánu a moří (Severní ledový oceán s okolními moři). Jižní okraje Arktidy zařazujeme do pásma tunder. Severní část Arktidy řadíme do šířkového pásma arktických mrazových pouští. Mořský led pokrývá přes 12 mil. km2 rozlohy Arktidy. Arktida má studené podnebí s dlouhou zimou a teplotami i pod -50°C. Střední lednové teploty se pohybují od 0°C (okraje) do –40°C (kolem pólu). Nejnižší neměřená teplota byla v Grónsku a to –62°C. Střední červencové teploty se kolem pólu pohybují od +10°C do 0°C. Srážky jsou nízké, výhradně sněhové. V centrálních částech Arktidy 100 - 150 mm ročně, při okrajích oblasti 200 - 240 mm, v nejjižnějších částech mohou průměrné srážky dosahovat 1000 – 1300 mm.

Mnohé vodní toky protékají pevninskými částmi Arktidy. Po 8 – 10 měsíců v roce jsou však zamrzlé. Patří mezi ně např. dolní úseky řek Ob, Jenisej, Lena, Mackenzie. Mimo bezledou pevninu je Arktida kryta ledovcovými štíty a údolními ledovci. Na zemském vrchlíku se udržuje věčný mořský led. Na pevninách a ostrovech věčně zmrzlá půda s tundrou. Má nepatrné osídlení.

Rostlinstvo: V Arktidě nalezneme jen výjimečně lišejníky a mechy. Vzácností jsou i nízké keříky.

Živočišstvo: Živočichové zde žijí pouze přes léto, na zimu migrují na jih do tajgy. Ze suchozemských zde nejdeme ledního medvěda a polární lišku. Z mořských jsou to tuleni a mroži.

Jižní polární oblast se nazývá Antarktida. Antarktida je téměř kruhový kontinent v jehož přibližném středu leží jižní pól. Zaujímá území o rozloze 52 mil. km2. Je obklopena jižními okrajovými moři oceánu Atlantského, Tichého a Indického. Antarktida má ze všech kontinentů největší střední výšku (2100 - 2400 m). Oblast je typická svým zaledněním, pokrývající 96% Antarktidy. V tomto ledu je obsaženo 70% celkového objemu sladké vody na světě, ať již zmrzlé nebo kapalné. Většina pevniny je pokryta ledovcovým příkrovem, místy až 3 km silným, jehož ledové masy tvoří 90% světového ledu. Malá bezledá území se nazývají antarktické oázy. Podnebí Antarktidy je drsné, polární, studené a suché. Je to nejchladnější světadíl. Střední roční teplota v centru polární oblasti dosahuje –56°C. Letní střední roční teplota se pohybuje kolem –36°C, zimní okolo –72°C. Absolutní minimum bylo naměřeno ve výzkumné stanici Vostok, -89,2°C (dosud nejnižší zjištěná teplota na Zemi). Ledové větry, vanoucí rychlostí až 180 km/h způsobují oslepující vánice, neboť zvedají z ledovcového příkrovu obrovská oblaka sněhu. V centru antarktické oblasti spadne pouze několik milimetrů srážek, výhradně sněhových. Při pobřeží je roční srážkový průměr kolem 650 mm. V okrajových mořích jsou srážky převážně dešťové, v průměru 1000 – 2000 mm za rok. Život je zde velmi vzácný.

Rostlinstvo: Pouze na pobřeží rostou lišejníky, mechy a mimořádně odolné rostliny.

Živočišstvo: V jižním ledovém oceánu žije množství ryb, které v létě lákají tuleně, mořské ptáky a tučňáky. Dále zde nalezneme velryby, lachtany a tučňáky.

Světadíl badatelů: V roce 1959 podepsali zástupci dvaceti zemí (USA, bývalá SSSR, Velká Británie,…) Antarktickou dohodu. Členské státy se zavázaly, že nebudou uplatňovat územní nároky a budou využívat Antarktidu jako společnou výzkumnou základnu. Dodnes přijalo tuto smlouvu 32 státu (1995) a jejich vlajky jsou vyvěšeny v kruhu okolo jižního pólu. Jedinými stálými obyvateli jsou vědečtí pracovníci, ale i ti zde však pobývají většinou jen přes léto. Za mrazivých teplot zde vědci zkoumají vzorky ledu vydolované z hlubin ledovcového štítu. Drobné částečky popela uvězněné v ledových vrstvách, nabízejí klíč k rozluštění hádanek o sopečné činnosti a klimatických změnách, ke kterým docházelo během dlouhé historie Země. Proto dnes například víme, že před 150 mil. lety bylo podnebí Antarktidy teplé a rostly zde lesy a jiná bujná vegetace. Vzrůstá cestovní ruch, který představuje vážný ekologický problém, neboť při zdejších nízkých teplotách se odpad nerozkládá. Polární badatelé musí většinu odpadu odvážet s sebou.