Biosféra

Pásmo lesů mírných šířek

 

Na zemi je nerovnoměrné rozdělení pevniny v mírném pásu mezi severní a jižní polokoulí. Na severní polokouli se nacházejí obrovské pevniny (Evropa, Asie, Severní Amerika), což je nesrovnatelné s jižní polokoulí (jih Afriky, Jižní Amerika, Austrálie). Proto pásmo lesů mírných šířek, které vytváří největší přírodní zónu severní polokoule, má na jihu jen omezený výskyt.

V pásmu lesů mírných šířek převládá západní proudění vzduchu. Nad pevninu proniká vlhký vzduch, který přináší srážky po celý rok. Pro pásmo lesů je důležitá vlhkost podnebí. Srážky musí mít převahu nad výparem. Značné množství srážek se vyskytuje na západních pobřežích pevniny › bujně rostoucí stále zelené listnaté lesy (Tasmánie, Chile, Nový Zéland).

Další důležitý faktor pro růst stromů je také teplota. Při tom nejdůležitější je délka vegetačního období – počet dnů s průměrnou teplotou nad 10°C. Listnaté stromy potřebují více než 120 dnů tohoto období. Naopak jehličnaté lesy vyžadují alespoň 30 vegetačních dnů. Podnebné rozdíly ovlivňují především druhovou skladbu lesa. Závisí na zeměpisné šířce i nadmořské výšce. V určité výškové úrovni les vytváří přirozenou horní hranici svého výskytu.

V pásmu lesů je hustě vyvinutá říční síť, která je důsledkem dostatečného zavlažování. V závislosti na ročních období se mění množství přebytečné vody odváděné do oceánů (rozložení dešťových a sněhových srážek).

a) Listnaté a smíšené lesy

Pro růst listnatých lesů je ideální délka vegetačního období 4 - 6 měsíců a mírná zima. Tyto podmínky tvoří i dobrou půdu pro zemědělství. Proto už od pradávna jsou velké části zalesněných ploch přeměňovány v zemědělskou půdu. Později člověk začal vysazovat pro průmyslové účely rychleji rostoucí rostliny jako je smrk či borovice. Dnes je velká část krajiny přetvořena v kulturní krajinu – krajina tvořena souborem polí, luk, sídel a uměle vysazených lesů. Původně dochované části lesů jsou dnes chráněné.

Evropským listnatým lesům dominuje buk. Směrem na severovýchod se objevuje příměs jehličnatých lesů – smrk a jedle. Ve východní Evropě se prosazují dubové lesy. V říčních údolích, kde se hladina podzemních vod nachází pod povrchem, dominuje vlhkomilné dřeviny – olše, vrby, topoly, jasany a habry. Těmto lesům říkáme lužní lesy. V prostředí listnatých a smíšených lesů se vyvinuly hnědozemí půdy. Hnědozem patří k celkem úrodným půdám, proto je dnes hojně využívána k zemědělství. Dnes je díky své kvalitě hustě osídlena člověkem. Kulturní krajina dnes překrývá původní uspořádání. Původním živočišným obyvatelem těchto lesů je zubr. Dnes žije už pouze v rezervacích v Polsku a Bělorusku. Běžně rozšířené jsou jeleni, srnci, lišky, veverky a kuny.

b) Jehličnaté lesy

Pásmo jehličnatých lesů se rozkládá od západních břehů Norska, přes Skandinávii a severní část Ruska a Sibiř až k Tichému oceánu. Dále od tichomořského pobřeží Aljašky a Kanady přes severní část Skalnatých hor k Hudsonovu zálivu a Labradoru. Tajga – označení pásma jehličnatých lesů pochází ze Sibiře, kde zaujímá největší plochu na světě.

Jehličnaté lesy potřebují 1 – 4 měsíce vegetativního období a dostatek vody pro svůj růst. Směrem k severu dochází ke zkracování délky vegetačního období a tajga přechází v lesotundru a v tundru. Jižním směrem nastupují lesy smíšené a listnaté, pokud mají dostatek vláhy (Evropa). Tam, kde schází potřebné množství vláhy, jsou tajgy střídány stepí (střední Asie, Severní Amerika).

Na území České republiky nalezneme tyto lesy pouze jako uměle pěstovanými kulturami. Výjimku tvoří pouze tzv. horská tajga – vyskytuje se v chladném podnebí našich hor ve výškách nad 1000 m n. m.

Typické podnebí pro pásmo jehličnatých lesů je krátké teplé léto,dlouhá studená zima a převaha srážek nad výparem. Po dobu 6 – 8 měsíců se vyskytuje sněhová pokrývka. Výška sněhu může místy dosahovat i několika metrů, v průměru se však pohybuje okolo jednoho metru. Půda je dlouhodobě zmrzlá – permafrost. V letním období rozmrzá povrchová část. Prostředí jehličnatých lesů vyvolává tvorbu podzolových půd. Rozkladem jehličí vzniká kyselý humusový horizont. Tato půda není vhodná pro zemědělství. V pásu jehličnatých lesů najdeme jen zřídka lidská osídlení a to hlavně v části Ruska. Jinak rozsáhlé plochy zůstávají takřka liduprázdné. Lov kožešinové zvěře a těžba surovin jsou jediné lidské aktivity v tomto pásmu.

V jehličnatých lesích najdeme smrky, borovice a modříny. Z bylin dominují brusinky, borůvky, vřes a mechy. Z živočichů zde nalezneme medvěda, vlka, lišku, losa, rysa, rosomáka a bobra.