Biosféra

Potravinový řetězec

 

Živočichové narozdíl od rostlin musejí získávat cukry, tuky, bílkoviny a další organické sloučeniny již hotové, a to buď přímo z rostlin (býložravci), nebo prostřednictvím ostatních živočichů, kteří se živý rostlinami, tj. konzumací masa (masožravci). V mnoha případech může být tento potravinový řetězec vcelku dlouhý. Útočný žralok může sežrat například tuňáka, který se sám živí jinými rybami. Tyto ryby zase požírají ještě menší ryby, které žerou drobné planktonické buchanky. Buchanky však získávají veškeré živiny z mikroskopických plovoucích rostlin – tzv. fytoplanktonu. Ten své organické tělo vybudoval pomocí slunečního záření a anorganických látek. A tak se i žralok spoléhá na rostliny, z nichž získává potřebné živiny.

Takové potravinové řetězce obvykle tvoří součást mnohem složitější potravinové sítě, v níž jsou nejrůznější živočichové propojeni s potravinovými řetězci jiných druhů. Dravá ryba se může živit i živočichy, kteří jsou mnohem níže na potravinovém řetězci, a tak přeskočit i několik článků. Pro nás to znamená, že je velmi těžké určit, kdo co žere. Situace se mění denně, sezónně a také podle toho, jaká je zrovna příležitost potravy. Většina živočichů však dává přednost konkrétnímu typu potravy a přizpůsobila se jejímu vyhledávání a zpracovávání.

Jakýkoliv ekosystém a jeho potravinový řetězec mohou být znázorněny jako pyramida s rostlinami ( producenty ) umístěnými v základně a s největšími dravci na vrcholku, ale jednotlivé stupně většinou nelze přesně určit.

Některé ekosystémy jsou stabilní. Podmínky v prostředí zůstávají stejné a rostliny se regenerují vyváženým tempem, a tak populace živočichů zůstává konstantní. Ostatní ekosystémy procházejí pravidelnou transformací, protože rostliny i živočichové se musejí přizpůsobovat změnám v prostředí.