Biosféra

Pouště tropů a subtropů

 

Oblasti s malými trsy roztroušených rostlin nebo úplně bez rostlin se nazývají pouště. Jsou to suché oblasti, které mají méně jak 25 centimetrů srážek ročně. Aby se z místa stala poušť, musí být množství odpařované vody z rostlin, skal a půdy vyšší než množství vody přijímané ve formě dešťů nebo kondenzované páry z moře. Pravé pouště ( nikoli polopouště ) tvoří 1/8 povrchu souše. Pouště se vyskytují v obratníkových oblastech vysokého tlaku vzduchu. Vzduch je v těchto oblastech stále horký a suchý. Teplota se ve dne pohybuje kolem 50 až 55 0C a v noci může klesnout až pod bod mrazu. V mnoha pouštích se teplotní výkyvy mezi dnem a nocí pohybují kolem 45 0C. Tyto teplotní rozdíly způsobují silné mechanické zvětrávání hornin. Největším problémem, s nímž se musí živé organismy vyrovnat, jsou vysoké teploty, nedostatek vody, potravy a také přístřeší. Žijí zde hadi, štíři, drobný hmyz a velbloudi. V pouštích bývá většinou velmi větrno. Časté jsou písečné bouře, které zasypávají pískem cesty, lidská sídla a pole. Pravidelné větry modelují písečné přesypy (duny) nebo zvláštní půlměsícové písečné útvary (barchany). Nejvyšší písečné přesypy jsou ve východním Alžírsku. Jejich výška je 430 metrů.

 

 

 

Vznik a výskyt pouští

Klimatické nebo pasátové pouště se vyskytují v obratníkových oblastech vysokého tlaku vzduchu, kde dochází k neustálému sestupu vzduchových hmot směrem k povrchu. Pobřežní pouště jsou také podmíněny pasátovými větry vanoucími z pevniny, které odtlačují teplé povrchové vody. Místo teplých vod tam jsou chladné vody z hlubin, jež ochlazují přízemní vrstvu vzduchu, způsobují časté mlhy nad oceánem a zabraňují vzniku srážek nad pevninou. Vnitřní pouště se nacházejí v centrálních oblastech pevnin a jsou ovlivněny suchým klimatem z oblastí vzdálených od oceánů nebo izolovaných vysokými horami.

Základní typy pouští

Různé typy pouští vznikají působením teplot, větru i vod. Nejrozšířenější pouště jsou kamenité nazývané hamada. Patří k nim až 70 % všech pouštních krajin. Písečné pouště se rozkládají většinou v nižších polohách, kam byl dříve písek nanesen větrem a vodou, a připadá na ně 20 % pouštních ploch. Jsou nazývány erg, což v arabštině znamená „ moře písku “. Solné pouště jsou méně časté a nejčastěji se vyskytují ve vnitřních oblastech pevnin. Tato území jsou zpravidla bezodtoká. Jsou to například zasolené horské kotliny a pánve v jihoamerických Andách, které nazýváme salary, nebo slané pouště v centrálních oblastech Sahary nazývané šotty či sebky. Dalším typem pouští jsou oblázkové, které jsou také málo rozšířené.

Řeky a zasolování půd

V době, kdy na naší Zemi vládly ledovcové doby, se v pouštích vyvinula říční síť. Dnes jsou však koryta řek po většinu roku suchá. Při dešťovém přívalu se voda téměř nevsakuje a tvoří povodňovou vlnu, která odnáší zvětraliny a prohlubuje koryta řek. Tento odtok trvá jen po dobu deště. Suchá údolí, jež se při těchto ojedinělých deštích naplňují vodou, se nazývají vádí. V suchých tropech převládá výpar nad srážkami a v půdě tedy převažuje vzestupný pohyb vody. Půdní vláha vynáší na povrch četné minerály, které vytvářejí tvrdou solnou, sádrovou či vápennou kůru. Toto zasolování půd (salinizace) ohrožuje i obdělávaná pole v oázách, a proto se musí zavlažované pozemky současně odvodňovat, a tak odvádět přebytečné soli.

Osídlení pouští a artézská voda

Na největší pouštní krajině – Sahaře - žije dnes přes 2 miliony lidí. V oblastech říční nebo podzemní vody tu vznikly oázy, což arabsky znamená „ místo odpočinku “. V nich se obyvatelé zabývají zemědělstvím, obchodem a řemeslem. Po poušti jsou rozptýleni nomádi, kteří kočují se svými stády mezi pastvinami nebo pomocí karavan zajišťují dopravu a obchod. Charakteristickým stromem oáz jsou datlové palmy, které mají všestranné využití. Pro oázy je nejdůležitější voda. Říční oázy jsou zavlažovány přímo z toků a táhnou se podél řek. Většina oáz vnitřních pouští je zásobena artézskou vodou. Tato voda se do oáz dostává až ze vzdálených horských oblastí, kde se občasně vyskytují srážky. Voda prosákne a pak stéká po nepropustných horninách až k oázám, kde je uzavřena pod tlakem. Po jejím navrtáni vytéká na povrch.

Největší pouště

Na zemi existuje tucet pouští s rozlohou větší než 362 572 čtverečních kilometrů. Zdaleka nejrozlehlejší pouští je Sahara, která pokrýva 9 064 300 kilometrů čtverečních. Kombinované pouště v severní Africe a Arábii tvoří největší pouštní oblast na světě. Mezi další obrovské pouště patří Kalahari, Namibijská poušť v jihozápadní Africe, poušť v Austrálii a kombinované pouště střední a západní části Spojených států a Mexika mezi než patří Mohavská poušť, Sonorská poušť a Chihuahua. Další pouštní oblastí je poušť Atacama a Patagonská poušť.

  Střední Asie  Karakum (Turkmenistán)270 000 km2
  Střední východ  Arabská poušť1 300 000 km2
  Dálný východ  Gobi (Čína, Mongolsko)1 040 000 km2
  Indický subkontinent  Thár (Indie, Pákistán)260 000 km2
  Austrálie, Nový Zéland, Nová Guinea  Australská poušť1 550 000 km2
  Severní Afrika  Sahara8 400 000 km2
  Jižní Afrika  Kalahari (Botswana) (Turkmenistán)520 000 km2
  Spojené státy americké  Sonora (USA a Mexiko)270 000 km2
  Jižní Amerika - mírný pás  Atacama (Chile)180 000 km2

 

Rozšiřování pouště

Rozšiřování pouští neboli desertifikace stále pokračuje. Vznikají tak nové pouště v Austrálii, Africe a Americe. Rozšiřování pouští je důsledkem nadměrného farmaření, odlesňování a chabého zavodňování. Každoročně se rozloha země přibližně o 120 000 km2 změní v poušť.