Pouště tropů a subtropů

Oblasti s malými trsy roztroušených rostlin nebo úplně bez rostlin se nazývají pouště. Jsou to suché oblasti, které mají méně jak 25 centimetrů srážek ročně. Aby se z místa stala poušť, musí být množství odpařované vody z rostlin, skal a půdy vyšší než množství vody přijímané ve formě dešťů nebo kondenzované páry z moře. Pravé pouště ( nikoli polopouště ) tvoří 1/8 povrchu souše. Pouště se vyskytují v obratníkových oblastech vysokého tlaku vzduchu. Vzduch je v těchto oblastech stále horký a suchý. Teplota se ve dne pohybuje kolem 50 až 55 ⁰C a v noci může klesnout až pod bod mrazu. V mnoha pouštích se teplotní výkyvy mezi dnem a nocí pohybují kolem 45 ⁰C. Tyto teplotní rozdíly způsobují silné mechanické zvětrávání hornin. Největším problémem, s nímž se musí živé organismy vyrovnat, jsou vysoké teploty, nedostatek vody, potravy a také přístřeší. Žijí zde hadi, štíři, drobný hmyz a velbloudi. V pouštích bývá většinou velmi větrno. Časté jsou písečné bouře, které zasypávají pískem cesty, lidská sídla a pole. Pravidelné větry modelují písečné přesypy (duny) nebo zvláštní půlměsícové písečné útvary (barchany). Nejvyšší písečné přesypy jsou ve východním Alžírsku. Jejich výška je 430 metrů.

Vznik a výskyt pouští

Klimatické nebo pasátové pouště se vyskytují v obratníkových oblastech vysokého tlaku vzduchu, kde dochází k neustálému sestupu vzduchových hmot směrem k povrchu. Pobřežní pouště jsou také podmíněny pasátovými větry vanoucími z pevniny, které odtlačují teplé povrchové vody. Místo teplých vod tam jsou chladné vody z hlubin, jež ochlazují přízemní vrstvu vzduchu, způsobují časté mlhy nad oceánem a zabraňují vzniku srážek nad pevninou. Vnitřní pouště se nacházejí v centrálních oblastech pevnin a jsou ovlivněny suchým klimatem z oblastí vzdálených od oceánů nebo izolovaných vysokými horami.

Základní typy pouští

Různé typy pouští vznikají působením teplot, větru i vod. Nejrozšířenější pouště jsou kamenité nazývané hamada. Patří k nim až 70 % všech pouštních krajin. Písečné pouště se rozkládají většinou v nižších polohách, kam byl dříve písek nanesen větrem a vodou, a připadá na ně 20 % pouštních ploch. Jsou nazývány erg, což v arabštině znamená „ moře písku “. Solné pouště jsou méně časté a nejčastěji se vyskytují ve vnitřních oblastech pevnin. Tato území jsou zpravidla bezodtoká. Jsou to například zasolené horské kotliny a pánve v jihoamerických Andách, které nazýváme salary, nebo slané pouště v centrálních oblastech Sahary nazývané šotty či sebky. Dalším typem pouští jsou oblázkové, které jsou také málo rozšířené.

Řeky a zasolování půd

V době, kdy na naší Zemi vládly ledovcové doby, se v pouštích vyvinula říční síť. Dnes jsou však koryta řek po většinu roku suchá. Při dešťovém přívalu se voda téměř nevsakuje a tvoří povodňovou vlnu, která odnáší zvětraliny a prohlubuje koryta řek. Tento odtok trvá jen po dobu deště. Suchá údolí, jež se při těchto ojedinělých deštích naplňují vodou, se nazývají vádí. V suchých tropech převládá výpar nad srážkami a v půdě tedy převažuje vzestupný pohyb vody. Půdní vláha vynáší na povrch četné minerály, které vytvářejí tvrdou solnou, sádrovou či vápennou kůru. Toto zasolování půd (salinizace) ohrožuje i obdělávaná pole v oázách, a proto se musí zavlažované pozemky současně odvodňovat, a tak odvádět přebytečné soli.

Osídlení pouští a artézská voda

Na největší pouštní krajině – Sahaře - žije dnes přes 2 miliony lidí. V oblastech říční nebo podzemní vody tu vznikly oázy, což arabsky znamená „ místo odpočinku “. V nich se obyvatelé zabývají zemědělstvím, obchodem a řemeslem. Po poušti jsou rozptýleni nomádi, kteří kočují se svými stády mezi pastvinami nebo pomocí karavan zajišťují dopravu a obchod. Charakteristickým stromem oáz jsou datlové palmy, které mají všestranné využití. Pro oázy je nejdůležitější voda. Říční oázy jsou zavlažovány přímo z toků a táhnou se podél řek. Většina oáz vnitřních pouští je zásobena artézskou vodou. Tato voda se do oáz dostává až ze vzdálených horských oblastí, kde se občasně vyskytují srážky. Voda prosákne a pak stéká po nepropustných horninách až k oázám, kde je uzavřena pod tlakem. Po jejím navrtáni vytéká na povrch.

Největší pouště

Na zemi existuje tucet pouští s rozlohou větší než 362 572 čtverečních kilometrů. Zdaleka nejrozlehlejší pouští je Sahara, která pokrýva 9 064 300 kilometrů čtverečních. Kombinované pouště v severní Africe a Arábii tvoří největší pouštní oblast na světě. Mezi další obrovské pouště patří Kalahari, Namibijská poušť v jihozápadní Africe, poušť v Austrálii a kombinované pouště střední a západní části Spojených států a Mexika mezi než patří Mohavská poušť, Sonorská poušť a Chihuahua. Další pouštní oblastí je poušť Atacama a Patagonská poušť.

Střední Asie	Karakum (Turkmenistán)	270 000 km²
Střední východ	Arabská poušť	1 300 000 km²
Dálný východ	Gobi (Čína, Mongolsko)	1 040 000 km²
Indický subkontinent	Thár (Indie, Pákistán)	260 000 km²
Austrálie, Nový Zéland, Nová Guinea	Australská poušť	1 550 000 km²
Severní Afrika	Sahara	8 400 000 km²
Jižní Afrika	Kalahari (Botswana) (Turkmenistán)	520 000 km²
Spojené státy americké	Sonora (USA a Mexiko)	270 000 km²
Jižní Amerika - mírný pás	Atacama (Chile)	180 000 km²

Rozšiřování pouště

Rozšiřování pouští neboli desertifikace stále pokračuje. Vznikají tak nové pouště v Austrálii, Africe a Americe. Rozšiřování pouští je důsledkem nadměrného farmaření, odlesňování a chabého zavodňování. Každoročně se rozloha země přibližně o 120 000 km² změní v poušť.